Bakulka miluje vodu. Nevynechá jedinou příležitost, kdy se smočit. Louže, potoky, rybníky, říčky, zapomenuté vany s vodou, kašny, zahnité vodní cosi, všechno je jeho.

Že je Bakulka satánek, vím už od prvního dne. Proto je víc než příznačné, že s ním v poslední době rádi jezdíme do Ďáblic. Co všechno se tam dá dělat? Běhat, skákat, ječet, hrabat, bahnit se v loužích, plavat v rybníčku, nosit klacíky a u toho všeho se solidně zaprasit. Šťastný to pes.

Je krásné odpoledne a to by bylo škoda promarnit. Co třeba Žebrák? Kousek od Prahy, pěkná příroda a na pohlídku může i pes. Skvělá kombinace. Až na dobný detail: nesmíte přijet 6 minut před zavírací dobou.

V Říčanech jsme se ocitnuli vlastně jen tak mimochodem. Nakonec jsme v tomto dopravně a architektonicky nezvládnutém městečku našli romantickou starou plovárnu s milou hospůdkou, kde svou práci právě odváděl místní "hovnocuc". Idylka jak vyšitá.

Na Hostivař se vracíme znovu a znovu. Lákají nás kamarádi, les, voda a stánek s pivem a párkem.

Boha, jak já nenávidím teambuildingy! S příjezdem té správné, psí party to ale dostává správný rozměr. Místo lezení po stromech pivo a párek, místo pantominy házení klacíků a ráchání nohou v jezeře. Bože, to je úleva.

Ač máme takových fotek už asi milion, nikdy neodolám a pořizuju další a další.

Bakulka má nová hit. Spojuje hned několik príma věcí: dělá to hluk, umí to dělat ve tmě, tudíž i v noci, týrá to páníčky a je u toho zábava.