Bakulkův web

Náš život s Bakulkou a Bakulkův život s námi

Homepage

Bakulka ve Slovinsku (červenec 2003)

Do Triglavského národního parku jezdíme už nějaký ten pátek. Původně čistě mužská paraglidistická záležitost se časem rozšířila o hezčí polovinu světa a letos dokonce i o psy.
Papíry oficiálně potřebné k cestě přes hranice se psem po nás nikdo nechtěl. Sehnali jsme si razítko od veterináře, že je pes zdravý a očkovaný, a kulaté razítko veterinární správy, že tam, kde pes žije, se nevyskytuje žádná infekční choroba. Obojí se dává do očkováku (jsou tam na to speciální stránky).

ggg
Spáváme ve stanu, takže jsme byli zvědaví, jak to náš mazánek zvyklý na dvoulůžko nadstandardních rozměrů ponese. Ze začátku se skutečně tvářil hrozně opruzeně. Potom ale zjistil, že stan má úžasnou výhodu - jde velice snadno otevřít. A tak objevil kouzlo kempování.

hhh

Koupat se kdykoli a vytřepávat ledovou vodu z kožichu ve stanu. Courat se po kempu a vyžírat odpadkové koše. Obcházet táborníky, tvářit se jako týraný psík a somrovat připálené buřty. Nad ránem vylizovat z keřů ošklivé věci... Za celou dobu jedl z misky jen jednou, jinak se granulí ani netknul. Podotýkám, že jí jehněčí Eukanubu, protože má slabé trávení... Nezhubl, nezvracel, hovínka měl jak ze slabikáře. Jsou prostě věci mezi nebem a zemí (a kontejnery a divokými skládkami), nad kterými mi zůstane vždycky rozum stát.

ggg

Jako horský zkušenář vyjel Bakulka neohroženě kabinkovou lanovkou z 600 m. n. m. do 2 500 m. n. m., abychom mohli vyrazit na hřebenovou túru. Je zvyklý jezdit metrem a tramvají, takže nesl stoupání lanovkou mnohem líp jak já. Nějak jsme si neuvědomili, že Julské Alpy asi budou o něčem než naše Krkonoše nebo Šumava. Nahoře už byla jenom kamenná tříšť a hřebenovka začínala skálou, na kterou se šplhalo s pomocí ocelových lan. Já s Bakulou jsme si proto dali jen lehčí trasu mezi kvetoucími horskými rostlinkami a zbytek výpravy jsme nechali pořídit pár fotek Alp v oparu.

ggg

Jak už jsme se zmínila, do Slovinska se jezdí na paraglide. Bakula je tak trochu pošuk - je schopný štěkat na lampu v parku, kam chodíme každý večer, protože si jí na potisící prvé všiml. Na lampu v parku platí jedno - dotknout se, aby Bakula viděl, že to není nepřítel. Postupně jsem se ve Slovinku musela dotknout balvanů v řece, stanu, odpadkového koše a dřevěného sloupku. Ale osahávat padáčkáře a rogalisty???
Žádné komentáře