Bakulkův web

Náš život s Bakulkou a Bakulkův život s námi

Homepage

Bakulkova operace (září 2004)

Neštěstí chodí po lidech. A po psech. A tak se stalo, že musel Bakulka na operaci s kloubem. Dlouho hledaný termín vyšel samozřejmě tak blbě, že jsem na to všechno byla sama. A jak jsme to zvládli?

Pátek

Na kliniku jsme dorazili v před jednou. Ohlásili jsme se, vyseděli 3/4 hodinovou frontu a dostali se do ordinace k panu primáři. Čekala jsem, že to bude jen formalitka, že ho předám a půjdu pryč. Pan doktor mě ale uvítal prohlášením: "Máte hezké prsty". Ne že by mi hleděl na ruce, ale na rtg, který Bakulkovi dělali 14 dní zpátky, byly přes loketní kloub moje prsty. Takže celá příprava znovu. Zvedl obočí a začal vyšetřovat Bakulku pohmatem. Kloub, který minule popsala doktorka jako zdroj problému (ten rozbitý autonehodou), zkontroloval a obrátil se o kloub výš. A byl doma. Atrofované svalstvo, protože Bakulka už delší dobu tu nohu nepoužívá, jak by měl. Nové dva rtg (tentokrát konečně bez mých prstů) ukázaly, že problém je skutečně v loketním kloubu. Když jsem viděla, kolik toho má sestra Bakulkovi vyholit, bylo mi do breku. Ne že bych celou dobu neslzela a po tajmu si neutírala oči a nos do rukávu...

"Zavolejte si v šest." To bylo 3/4 na 3. Volala jsem podle rozkazu a dozvěděla jsem, že se ještě operuje. Když jsem volala v sedm, pořád ještě operovali! Konečeně v osm jsem se dozvěděla, že p. doktor už skončil a můžu si přijet. Ještě v telefonu jsem se od něj dozvěděla základní věci o operaci a doporučení co dál. Všechno mi ostatně zopakovala i doktorka, když jsem dorazila na kliniku vyzvednout pacienta. V kloubu měl tzv. myšky, kousky odloučené chrupavky, kterou tělo postupně zvětšuje jako perlorodka perličku. A ty uvnitř bolí a taky bohužel ničí kloub.

Už v čekárně jsem slyšela naše typické "uáááá". Takže Bakulka už je vzhůru a pravděpodobně má hlavně starost, kde je maminka. Bolestivé kňourání to naštěstí nebylo. Když jsem vešla do ordinace, seděl u dveří, přední polovinu levé části těla vyholenou, vyděšené očka, ale očividně rád, že si pro něj maminka přišla. Na bílé kůži je asi 8 cm dlouhá jizva plná pichlavých stehů.
Doma si bucnul na nachystaný pelíšek a spal až do půl desáté do ráno.

Sobota

Začala vzpěračská řehole. Člověk by si skutečně měl pořizovat jen tak velkého psa, jakého unese. A ten náš je skutečně alespoň pro mě tak na hraně. Chodit maličko může, ale většinu cesty na trávníček, kde jsme strávili kus soboty přemlouváním k čurání nebo k bobku, musím oddřít já. Ve tři hodiny se nám konečně po několika pokusech podařilo vyčurat! Bobek nikde, i když Bakulka hezky posnídal piškotky s jogurtem a medem a potom poobědval trošku kuliček s masem.

Problémy nastaly odpoledne, kdy vyblil vodu. Jídlo už měl strávené, to z něj nevyšlo. Jenže blitíčko pokračovalo až do noci, přidalo se k tomu nafouknuté příško, a tak Bakulka odmítal ležet a jen se zoufale belhal po bytě. Do toho jsme se na střídačku zoufale belhala já s ním dolů, abychom se pokusili to bolavé bříško vyprázdnit. O půlnoci začal šíleně prdět, ale alespoň mu to uvolnilo bříško. Tou dobou už jsme měli nablito v ložnici, na několika místech obýváku, v chodbě a v taky v peřinách. :-( "Naštěstí" to byla jen voda. Noha je hodně oteklá a kolem jizvy je to trochu zarudlé.

Neděle

Vstali jsme ve 4, vyčurkali jsme se a zase prosili bříško o bobek. Nic. A to už mi začínalo dělat starosti. Chuť k jídlu byla, aby taky ne, když maminka nasadila Bakulkovu oblíbenou po-blicí dietku - rozvařené ovesné vločky s kuřecím masíčkem. Opatrně po malých dávkách Bakulka snídal i obědval. Pil taky po troškách a hlavně neblil.

Opadla jeho tolerance k chladicímu polštářku. Pokaždé se teď chvilku mrví, než rezignuje a nechá si ho na sobě.

Otok trochu slehl, ale zato se nám to začalo vybarvovat. Duševně Bakulovi odlehlo, protože se pokusil vysomrovat sýr, co jsme měli večer k vínu.

Bobek pořád nic, takže jsem šli spát. V jedenáct přišlo tolik očekávané pnutí ve střevech a Bakulka si vypískal kadění. Hurá! Starost mi dělal podivný třas hlavy, co se u něj včera dvakrát asi na půl hodiny (přerušovaně) objevil. Musím se na to zeptat na kontrole.

Pondělí

Nechala jsem Bakulku doma a šla do práce. Nainstruovala jsem Radima, že má Bakulkovi podle rady veterinářky dát tričko, aby si nemohl lízat ránu. Domů jsem spěchala, jak nejdřív to šlo. Našla jsem Bakulínka, jak leží na posteli (žádné překvapení) a má obě přední tlapičky zamotané v polosvléknutém tričku jako ve svěrací kazajce (velmi nepříjemné překvapení). Oproti víkendu mu hrozně napuchla operovaná noha po celé délce. Před očima mi vyvstal ten děsivý otok, co měl po autonehodě, a hned jsme si operativně zařídila dovolenou, abych mohla být s Bakulkou ještě doma a hlídat ho, aby si neublížil.

Na kontrole nic zvláštního, o třasu jsme se nic nedozvěděli. Naštěstí už se neobjevil.

Úterý a středa

Bakulka měl upřímnou radost, že jsem s ním zůstala doma. Krásně jsme bucinkali a stiskali se.

Nožičku chladíme nenáviděným polštářkem s tím rozdílem, že ho pokládám níž, aby působil i na ten otok. Postupně se otok ztrácí a zůstává jen hrudka okolo stehů.

Chodí už úplně samostatně, jen do auta ho pochopitelně dáváme.

Čtvrtek až neděle

Bakulka běhá čím dál líp. Jeho kulhání je na zhruba stejné úrovni jako před operací.

O tom, že se ve čtvrtek můžu klidně vrátit do práce, mě přesvědčil sám Bakulka, když na ranní procházce kolem domu přeběhl přes silnici (!!!), po 300 metrech ulovil oblíbenou a dajnou labradorku Kimi a okamžitě se ji pokusil sexuálně zneužít. Zmetek! Před necelým týdnem jsme ho nosila v náručí a on teď běhá za ženskýma!

V pondělí jdeme na další kontrolu. Doufám, že to bude už jen formalitka.

Žádné komentáře