Bakulkův web

Náš život s Bakulkou a Bakulkův život s námi

Homepage

Vetřelec útočí II (červenec 2003)

Měsíc se s měsícem sešel a už je to tu zas. Spřátelená rodina odjela na dovolenou a nechala nám Samíka. Vzhledem k milosrdné paměti (nebo spíš milosrdné absenci paměti) jsem se na to i docela těšila. Vždyť to bylo minule tak príma! Vždyť ten nepořádek byl vlastně jen legrace. Vždyť je roztomilé, jak se přetahují o hračky a věčně perou.
 
No a teď jinak, upřímně a s čerstvou pamětí.
Samu je ničitel. Přivezli jsme mu sice bedničku plnou hraček, jeho ale přirozeně zajímají ty Bakínkovy. Úkol číslo jedna je jasný - všechny zničit, okousat, vykuchat. Bakulka má většinu hraček od malička, nikdy snad žádnou nerozkousal. To, co nedokázal za dva roky, je pro Sama otázkou dvou minut. Okamžitě sežral kus přetahovací klobásy (znáte ty úchylné červené plastikové klobásy navázané na laně, co se ďábelsky ksichtí), urval jednomu plyšáčkovi hlavičku a ocásek a druhému vytahal z bříška náplň.
 
Dobře, zabavím naše hračky a můžu řešit další bod. Pánové si vezmou některou ze Samových hraček (mimochodem, vypadají všechny jako z panoptika hrůzy: slepice má ukousnutou hlavu a jedno stehno, krysa vydloubané očíčka a čumáček, pískací kost vypadá jak po nezhojené otevřené zlomenině) a začnou se navzájem popichovat. S výzvou v očích "že si mě nechytíš" se prohání po bytě a Bakulín do toho občas zaječí svojí rozčilenou fistulkou. Samozřejmě dupou jak králíci. Chudáci sousedi.
 
Kapitolou samo o sobě je, když si lehnu a chci si číst. Začíná oblíbená bojovka "mě má maminka raději, heč". Samu se rozhlídne, jestli se Bakula dívá, a pak mě s láskou zalehne. Když to nevyvolá reakci podle jeho chuti, začne mi vylizovat uši a pořád po očku pozoruje, jestli se Bakula už dost naštval. Většinou ano. Jedním přískokem vtrhne do postele, přistoupne mi žebra, vyšťouchne Samu a vítězoslavně mě zalehne pro změnu sám. Na můj názor se neptají.
Možná si řeknete: proč je prostě nevyhodí z ložnice a nezavře dveře? No, Samu umí otevřít dveře jako zkušený bytař. Když jsme ho měli poprvé, našla jsem ho v šest ráno, když jsem šla na záchod, jak má přední tlapičky na klice a po zadních couvá dozadu. Dveře z bytu byly už napůl otevřené. Tak proto nemá cenu je vyhazovat.
 
Další příšerností je krmení a pití. Samu pije tím strašným způsobem, který možná vyznávají i vaši psi. Poslední mohutný lok nespolkne, ale nosí ho v tlamičce a postupně cmrndá po celém bytě. Vypadá to, jakoby u nás bydlel vodník a při chůzi mu kapalo z šosu. Jídlo je ještě horší. I když se kluci docela dobře snáší, u jídla se z Bakina stává hlídač misek. Lítá od jedné ke druhé (na rozmístění v bytě nezáleží) a děsí tím Samu tak, že ten si ani nelízne. Po všech výchovných a nátlakových krocích (o výchově dobrým slovem už tu byla někde řeč) jsem je začala krmit z ruky. Každý své granulky ze své ruky. Ach jo
Trošku reviduju své nadšení. Ve vlastním zájmu jsem s nimi každé odpoledne minimálně tři hodiny venku. A večer ještě hodinu před spaním. A pořád málo. Snad se to po pár dnech rovná. Dám vědět.
Žádné komentáře