Bakulkův web

Náš život s Bakulkou a Bakulkův život s námi

Homepage

Takto teda jaro nevypadá. Bakulka ale nedbá, ze sněhu má pořád stejnou radost. V běhu ho požírá, válí se v něm a bez ohledu na vrstvu hrabe jak krtek. Takže i v zimě se stává, že se vrací domů a kromě těla musíme mýt i tlamičku. Hlína je strašně zákeřná. I takovému andílkovi, jako je Bakulka, skáče do hubičky...
Jako uvědomělí Češi (původem Moravané :o) jsme 28. října vyrazili na odpovídající výlet. Cíl s národem víc než spojený - Říp. Doporučuju jako odpolední výlet z Prahy. Cesta autem krátká, stoupání tak akorát, abyste si udělali žízeň, na vrcholu pivo, párek a svařák. Jo a abych nezapomněla, je tam i ta rotunda. :)))
Co máme Bakulu, rádi chodíme na houby. On se vyběhá, my se příjemně projdeme a ještě je z toho príma večeře. Většinou jezdíme směrem na Vlašim, moc se nám tam líbí, houby docela rostou a je to relativně blízko.
Na podzim to setrům obzvlášť sluší. Dočasně teď bydlíme na Hostivaři, a tak jsme měli příležitost udělat další sérii "podívejte, jaký jsem krásný" v jiném prostředí. Po pár dnech už spadlo hodně listí, a tak je čím dál těžší sledovat Bakulu, jak běhá v keřích a mezi stromy. Občas propadám iluzi, že podzim je nejkrásnější roční období. Vydrží mi vždycky do té doby, než měkké sluníčko vystřídá vítr a déšť. Je čas vytáhnout pršihučku a nakoupit v Makru zásoby na svařák.
Přes léto jezdíme na chalupu na Sázavu. Půjčujeme si ji od kamarádů, kteří si ji půjčují od jiných kamarádů. :o) Bereme s sebou i Samíka a užíváme si všichni společně. Pro psy je to ráj - polosamota s velkou zahradou, obklopená lesem. Za plotem dva nerudní šarpejové, co je děsně vytáčí, že jsou tam jiní psi, a proto je potřeba je pořád popichovat. Voňavý trávník plný breberek, které si jen říkají o to, aby je nějaký obětavý psík vyhrabal. Kousek cesty autem řeka Sázava.
Léto je pro nás doba zaslíbená. Trávíme hodiny a hodiny venku. Občas mám s sebou oba psy, někdy jdeme s Bakulou sami a zbytek se k nám připojuje později.
Od té doby, co nemusím Bakulu hlídat, jestli zase nekrade dětem hračky, nevyžírá ohavné věci z keřů nebo neskáče na kolemjdoucí, toho i docela dost při venčení přečtu.
Říct, že jsme byli poprvé někde bez Bakulky, je přehnané. I když musím říct, že ho nechávám samotného poměrně nerada. To, že jsem na něj upnutá, maskuju starostí o Bakulovo blaho a zachování zdravého rozumu dočasných adoptivních rodičů. Když jsme se ale rozhodli odjet na prodloužený víkend do Německa, bylo jasné, že se budeme muset od Bakínka odloučit. A tak jsme ho předali do Samíčkovy rodiny.
Posledni komentare
20.08.2006 10:20:46: www.caygar.estranky.cz sekce Gustavsmiley${1}
Měsíc se s měsícem sešel a už je to tu zas. Spřátelená rodina odjela na dovolenou a nechala nám Samíka. Vzhledem k milosrdné paměti (nebo spíš milosrdné absenci paměti) jsem se na to i docela těšila. Vždyť to bylo minule tak príma! Vždyť ten nepořádek byl vlastně jen legrace. Vždyť je roztomilé, jak se přetahují o hračky a věčně perou.
 
No a teď jinak, upřímně a s čerstvou pamětí.
O víkendu jsme se rozhodli kvůli vedrům zajet někam k vodě. Těžko říct, proč jsme jeli zrovna na Dobříš. Když jsme projížděli městečkem, uviděli jsme nalevo ošklivou hnědou louži. Ano, tušíte správně, to byl náš cíl. Původní představy sice byly jiné, ale psům to očividně nevadilo. Dvě hodiny plavali sem a tam pro míčky.
1  
2  
3  
4